Heartless fate - povídka č.2

27. října 2007 v 12:42 | Márdžána |  • Heartless Fate
Tak jsem se teda rozhodla napsat pár řádek pokračování teda když jste chtěli mno.. O:-)
Mám už napsaný i třetí, ale zatim ho sem dávat nebudu...
Jo a díky moc za ty komentáře, bejbiny.... :-*

2.
Po tom dlouhém měsíci byli zase spolu. Leželi vedle sebe, schoulení k sobě pod jednou dekou, ale už ne jako zamilovaný šťastný pár, kterým byli před pár měsíci, ale jako dva naprosto jiný lidé.To co mezi nimi bylo ,zanechalo oboum mnoho vzpomínek. Kolikrát Rad vzpomínal, jaké to bylo krásné líbat Wiki, vidět na její tváři ten šťastný úsměv, objímat ji, být s ní a sdílet s ní jeden byt, probouzet se s ní a i s ní usínat. I pro Wiki to nebylo jednoduché, měsíc je přece jenom delší doba a už se nemohla dočkat dne, až Rada zase uvidí.
Dnes měla tu čest ho vidět. V životě by ji nenapadlo, že na tom někdo může být takhle. A ještě k tomu její miláček, kluk, se kterým si myslela, že by mohla strávit zbytek svýho života…Ale proč? Vždyť jsme si přece slíbili že nic tvrdýho nikdo z nás brát nebude, prostě život bez těhle všech svinstev, bez závislosti…Občas si spolu zahulit, dostat se do toho báječného pocitu, ale ne do těchle odpornejch sraček, který člověka stáhnou víc než na dno! Stejně za to mohla ona - kdyby se na rodiče vykašlala a byla by s Radem pořád, nikdy by nedovolila aby se stalo tohle.Ona za to vlastně nemůže, můžou za to rodiče, to oni se jí pořád pletou do života. Jenom samý zákazy, příkazy, pravidla,copak tomuhle se říká výchova? To je přece psychický týrání…Věděla sama, že za to může Rad sám, ale vinu mu přisoudit nedokázala. Znala Rada jako kluka, kterej pro ní znamenal všechno. On byl její radost, to pro něho ona žila, s ním byla nejraději, na něj pořád myslela, s ním jediným jí bylo jako ve snu, prostě a jednoduše ho milovala. Ten cit v ní byl pořád , akorát přikrytý pod tenkou slupkou přetvářky před rodiči.
Wiki s Radem strávila nejkrásnější chvíle svého života. Už s pár kluky chodila, ale byla to vždycky taková láska neláska. Spíš jenom potřeba někoho mít, někomu se svěřovat, někomu si postěžovat, když jí to doma už přerostlo přes hlavu. Mít za kým utéct. Nikdo z těch předešlých ale nebyl jako Rad a i dnes věděla, že nikoho takového už nenajde. Ani vlastně hledat nechtěla.
Wiki nebyla ten typ holky, která nosila boty na podpatku, ráno vstávala o hodinu dřív, aby se do školy mohla řádně nalíčit ani nenosila oblečení o dvě velikosti menší, aby v nich vinikla její postava.Nechodila na solárko, aby svojí čokoládovou barvičkou popuzovala ostatní holky, nesnažila se být středem pozornosti, nevtírala se ostatním, prostě se něřídila tím, co většina holek jejího věku považovali za naprostou nezbytnost. Na střední škole chodila do třídy s většinou takovýchto holek a za ty dva roky si k nim vypěstovala odpor. Považovala je za chudinky, když je viděla se promenádovat v mini sukýnkách, vyperoxidovanejch vlasech a se zmalovaným xichtem o hodinu dříve před školou ,jenom aby si jich všiml nějaký pěkný čtvrťák, a ony pak byli za hvězdy. Podle ní to byli prostě vymaštěný diliny, se kterými nechtěla mít nic společného.A taky neměla. Wiki měla svůj styl, svůj svět a svoje názory, které pro ni byli více než důležité. Kamarádů měla mnoho, ale nejlepší pro ni nebyl nikdo z nich. Nikdy si nestěžovala na svůj životní styl a řídila se sama sebou-nenechala se ovlivnit.Vzhledově působila dost zvláštně, oblékala se extravagantně ale za to stylově.Obličej by jí mohla závidět kdejaká modelka a postavou by mohla i kdejakou trumfnout.Jediná její vada na kráse byla její jizva nad levou spánkovou kostí.Byl to ale součást její minulosti a Wiki zastávala názor, že bez ní by to nebyla ona, a proto odmítala kdejaké kosmetické úpravy.Ve třinácti letech si vynutila piercing obočí a o rok později toto samé provedla s jazykem, ale tajně.Skoro vůbec se nelíčila, ale vlasy měla vždy dokonale upravené. Sahaly jí do půli zad a pyšnily se svou naprostou rovností a sytě černou barvou.Byla v davu naprosto nepřehlédnutelná osobnost.
Ve škole se kromě pár kluků s nikým nebavila.Nikoho si moc nepřipouštěla k tělu. Měla svojí partu venku a pokaždé když vycházela po vyučování ze školy, se jí zdálo, jakoby z ní spadla pouta. Školu tedy ráda neměla. Výuku jako samotná jí vůbec nevadila, věděla ( a bylo jí to vnucováno už odmalička), že aby to někam dotáhla, musí mít výborný prospěch. Odmalička byla vedena rodiči k tomu, aby si šla za svým, dosáhla svých cílů a nebyla jen tak někdo, ale aby měla spokojený a šťastný život. Součástí toho života ale rodiče určitě nemysleli Rada, který podle nich znamenal pro jejich dceru jenom to špatné. Tímto si s nimi Wiki přestala rozumět , jelikož se Rada nechtěla jen tak kvůli rodičům vzdát.
Oproti tomu Rad neměl žádnou rodinu, která by ho vedla k tomu stanovit si do života určité cíle, za kterými se má vydat. Otce neznal, a matka , protože se o něj jako sedmnáctiletá po jeho porodu nedokázala postarat, ho dala na výchovu své matce. Rad měl tedy jenom babičku, která pro něj byla nepostradatelná. Nebyla však už nejmladší a za 18 let po Radově narození zemřela na rakovinu.Rad to nesl velmi těžce. Zbyl mu po ní jenom jejich společný byt , který byl jeho jediným zázemím a dalo by se říci, že i tím posledním co měl.
Rad se o sebe ale dokázal postarat a nikdy ho nic nevyvedlo z jeho klidného vyváženého stavu. Byl to člověk zklamaný životem, člověk bez naděje , ale za to ho dokázala těšit každá maličkost. Jeho špatná vlastnost byla ale ta, že byl moc důvěryhodný a také na to mnohokrát doplatil. Několikrát se dostal do špatných partiček a byl jimi terorizován. Mnohokrát rozpůjčoval "kamarádům" peníze a nevrátila se mu ani koruna. Postupem času se do sebe začal uzavírat a naprosto komunikovat s okolním světem. Žil si poklidným nudným životem ve svém bytě. Až do té doby, než poznal Wiki, která mu převrátila celej jeho dosavadní život na ruby. Dala mu novou naději a lásku a on se do ní během chvíle stačil bláznivě zamilovat.
Nikdy neměl nouzi o holky, byl velice pohledný a charismatický, ale vždycky narazil na takovou, která ho chtěla jenom na to, aby se s ním mohla předvádět před ostatníma.
Spolu s Wiki si žili krásně a nic jim nechybělo.Seznámili se s jednou partičkou, ve které každý hulil. Oni to samozřejmě také jednou zkusili a od té doby se v tom vezli oba. Nedá se říct že vezli, ale zpříjemňovali si tím už tak příjemné chvíle. Jelikož ani jeden neměli moc peněž ( Rad občas chodil na výpomoc do jednoho baru a Wiki byla finančně odkázaná na rodiče), tak jim nezbylo nic jiného, než si "na tu krásnou chvíli" nakrást. Postupem času Wiki začala kašlat na školu ani tam nedocházela a důsledkem tohoto byl i špatný prospěch. Rodičům bylo hned jasné, že jejich dcera někoho má a požadovali od ní aby se vrátila do starejch kolejí a přinejlepším zapomněla i na Rada, což pro Wiki bylo naprosto nepřijatelné.
Následovaly útěky z domu, nekonečné hádky s rodičema a velké problémy ve škole kvůli Wikiiné docházce. Wiki se díky Radovi celkem změnila, a Rad díky Wiki vlastně také. U Rada by se dalo hovořit o prospěšné změně, ale za to u Wiki se to tak brát nedalo. Začala být doma neovladatelná, několikrát jí doma i zbili, ale nepomohlo to, ba naopak, Wiki se rodičům za to mstila. S Radem ale byla vždy někdo jiný, byla to zase ta stará Wiki, zase ona…
Rad jí ukázal svět plný zklamání a smutku, díky čemuž dokázala okolí vnímat jinak a ona mu ukázala jaký svět může být krásný.
Teď bylo ráno, doslova ráno, něco kolem sedmé hodiny a Wiki už byla vzhůru. Pořád ale ležela vedle Rada, držela ho za ruku a díval se na něj, jak spokojeně oddychuje. Několikrát ho políbila na tvář a na čelo. Vzpomněla si, jak se na něj vždycky dívala, když se po těch společných nádherných nocích, probudila dříve než on a vychutnávala si ty pocity štěstí. Teď se ale utápěla v jeho bolestech. Bolelo jí to, co teď Rad prožívá, to, kam se dostal. Doufala že až se vzbudí, usměje se na ni a začínající den stráví spolu v posteli. Bez zmínky drog, bez toho co včera večer viděla. Kdyby mohla vrátit čas, bez váhání by to udělala.
Doufala že je už Rad z nejhoršího venku a bude to už jenom lepší. Ohlédla se na všude kolem se válející odpornosti a řekla si , že by s tím asi měla něco udělat. V bytě byla zima, vstala a po dlouhém pátrání po koštěti všechen ten nepořádek smetla na jednu hromadu. Při pohledu na jehly a prázdné ampule jí vytryskly slzy do očí .Po igelitkách opatrně nanosila odpadky k popelnicím před dům. Snažila se Rada nevzbudit. Potom našla v koupelně kýbl , napustila do něj teplou vodu a zbytky špíny z podlahy setřela. Ještě že tu nemá koberec, říkala si.Než začala umývat hory špinavého nádobí, zavřela Radovi do obýváku dveře, aby ho rachotem nevzbudila.Za nějakou dobu byl byt k nepoznání od včerejšího večera. Na zemi ani smítko, všechno srovnané, nádobí umyté a vyvětráno. Wiki si sedla na židli v kuchyni a cítila, jak na ni padá únava. Koukla se na hodiny a zjistila, že je skoro jedenáct hodin. Uvědomila si, že včera doma řekla, že bude do oběda doma. Napadlo jí ještě zavolat mámě, aby jí oznámila, že u Nelly bude obědvat a přijde domu až večer kolem deváté hodiny. Pak ještě napsala Nelly ,že je u Rada a ať jí kdyžtak kryje.
Vstala a šla k obýváku. Otevřela dveře a chtěla si jít lehnout k Radovi. Rad už ale neležel. Seděl na posteli, a při pohledu na vcházející Wiki se pousmál. Wiki si beze slova sedla k němu a objala ho. Rad dlouho neváhal a objal ji také. Wiki ho pohladila po vlasech a políbila. Byl tak studený a kruhy pod očima měl neobyčejně velké a tmavé. Vůbec už nevypadal jako Rad. Jako JEJÍ Rad, ale pořád ho milovala, i pod tou ošklivou maskou feťáka. Věděla, že to není jeho pravá tvář. Koukli se sobě navzájem do očí. Rad najednou prolomil tu tichou bariéru mezi nimi a řekl:" Promiň Wiki, já nechtěl aby to takhle dopadlo, abys mě takhle viděla."odmlčel se a bylo na něm vidět že toto téma mu vůbec nedělá dobře. Wiki ho v tom nechtěla se nechat utápět .
"Rade, ale proč tohle všechno?", zeptala se ho. "Co se stalo, že si to udělal? Proboha, dyť tohle určitě nebylo dobrý řešení ničeho. Já tomu nedokážu uvěřit, že si za ten měsíc ze sebe dokázal udělat tohle." ,odmlčela se a nedokázala potlačit slzu která skápla Radovi přímo na ruku. Pořád se mu dívala do očí. Jeho nezúčastněný pohled jako by se díval skrze jí. Neodpověděl ji ničím. Tohle jí maximálně naštvalo. Vstala ,chtěla odejít, ale ve dveřích se otočila. " Proč? Proč, Rade? To ti nevadí, že já o tebe měla celou tu dobu strach? Nevadí ti, že tě pořád miluju? …že se tim pro mě nic nezměnilo?", zajíkala se pláčem. "Že když tě tu tak vidim, že bych tě nejradši odvlekla na kliniku, aby ses mi vrátil zas ty? Pro mě jseš pořád člověk kterýho miluju.Hrozně mě bolí, když tě teď takhle vidim. Ne vlastně nebolí ….. rve mi to srdce!". Wiki už histericky řvala. " Řekni mi JEDINÝ DŮVOD proč?" Rad celou tu dobu seděl, ani se nehnul, ani slovo neřekl. Wiki dostala strach, přiběhla k němu, chytla ho za ramena, koukla se mu přímo do očí. Viděla jenom zúžené zornice a cítila jeho klepající se ruce. "Přestaň s tím, prosím přestaň! Spolu to zvládnem, ale jenom když budeš chtít. Já tě miluju, lásko , ale nedokážu se dívat, jak tě to svinstvo ničí"….Wiki vstala, otřela si zarudlé ubrečené oči, přešla ke dveřím, a řekla :"Vyber si!Buďto odejdeš s tim beze mě, nebo tu zůstaneš se mnou bez toho…." . Na to se zase rozbrečela a odešla. Chvíli stála za dveřmi a ještě slyšela jak Rad říká: " Myslíš, že já tě pořád nemiluju, Wiki… ?!Vždyť to dělám hlavně kvůli tobě." Po tom ,co slyšela, se sebrala a co nejrychleji běžela odsud….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zlatuš Zlatuš | 27. října 2007 v 16:38 | Reagovat

Uz se tesim na dalsi pokracovani, je to fakt dobry Marc, mas uzasnej talent a dobre se to cte..

2 yami yami | 29. března 2008 v 5:04 | Reagovat

me to normalne boli jak to ctu...:'(

3 hame hame | 28. května 2008 v 17:26 | Reagovat

tý jo marsi.ty máš talent..moc zajímavá povídka..až tu bude pokračování dej mi vedět..rád si to přečtu

4 xx°°=D xx°°=D | 29. května 2008 v 15:26 | Reagovat

ty si fakt borka..takovej krásnej příběh..ale mooc smutnej...:´=( se vám příznám...ukapla mi i slzyčka.. a to nelžu..to je fakt tak krásný...=( už se těším na pokračování..doufám že to na konci toho všeho dobře skončíí

5 Mársííí... :-P Mársííí... :-P | Web | 30. května 2008 v 16:47 | Reagovat

→YAMI : Jůůů, bolí jo? Jsem tě dojala...? Tak  tohle bylo mym účelem, třeba aby ses nad tim zamyslel a uvědomil si kolika lidem způsobuješ bolest ... třeba mě, ty pakoši jeden! SI počkej na další díly, bude to ještě drsný... nechtěj takhle skončit... ale já vim, už je KLID, naštěstí!! ♥

6 Mársííí... :-P Mársííí... :-P | Web | 30. května 2008 v 16:48 | Reagovat

→HAME: Ivet? ..si to ty? :D jo jo bude, už je lae jsem líné to přepsat :D

7 Mársííí... :-P Mársííí... :-P | Web | 30. května 2008 v 16:59 | Reagovat

→xx°°=D: Jůůů to se hezky čte když to má úspěch ... slzičky dojetíí►WOW... Dobře to asi neskončí, já nejsem moc na HAPPY_ENDY... ale tak aspoň se z toho někde (EHM) ponaučí... a nebude chtít tak skončit...

8 xx°°=D xx°°=D | 13. července 2008 v 17:22 | Reagovat

jáá ci pokračováání..plosíím tě móóóc...já už se na to ouplně celá třesu jako=(...a furt nic..já ci pokračování,pokračování,pokračování :-@

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama